Japonské umění - obrazy

Japonské dřevoryty - historie

Nelze popřít, že se japonské umění v průběhu staletí vyvíjelo zcela odlišně od západního umění. Japonsko vyniká bohatou uměleckou tradicí zahrnující širokou škálu stylů a technik, které jsme neměli možnost pozorovat v Evropě či Americe, jako je umění kaligrafie na hedvábí či papíře, origami, keramika, tradiční japonské malířství Ukiyo-e či právě dřevoryty.

Nebudeme se probírat celou historií japonského dřevorytectví, která sahá až do 8. století. Stojí však za to zmínit historické počátky pozdějších stylů, které budeme probírat, protože, bez ohledu na to, zda mluvíme o stylu Ukiyo-e, či Sosaku-hanga, z pohledu Evropana, který se s japonským dřevorytem setkává spíše zřídka, se určité věci, souvislosti a vztahy mohou zdát, no, nepochopitelné.

Technika výroby dřevorytů se v Japonsku pravděpodobně objevila již v 8. století díky korejským vlivům. Proč se však v Japonsku vůbec rozvinulo umění dřevorytů, a ne například olejomalba jako v Evropě? Důvod je poměrně triviální – šlo o rychlý a efektivní způsob reprodukce buddhistických posvátných textů, které měly být dostupné všem. S technologickým pokrokem získali tiskaři nové možnosti, jako například tisk složitých, vícebarevných tisků, které umožnily vytvářet obrazy vyšší umělecké kvality.

Představujeme vám tři hlavní proudy novodobého japonského dřevorytového umění, podobnosti a rozdíly mezi nimi, a samozřejmě i několik návrhů plakátů, které vás inspirují k vnesení trochu orientu do vašich domovů!

Koho Shoda, Moonlit Sea, 1930

Styl Ukiyo-e

Ukiyo-e je styl dřevorytů, který se v Japonsku vyvinul v 17. století a trval nepřetržitě do poloviny 19. století. Tématika, kterou se tvůrci zabývali, byla tradičně japonská. Především to byly krajiny, vyobrazení zvířat, rostlin či portréty žen. Tento styl však nebyl omezen pouze na grafiku, díla tohoto proudu zahrnují také tradiční malbu.

Kitagawa Utamaro, Pudrování šíje, 1785

Nejzajímavější je však způsob, jakým byly tisky vytvářeny. Ukiyo-e předpokládalo spolupráci umělce, rytce, tiskaře a vydavatele. Technika výroby vícebarevných dřevorytů byla nesmírně složitá, vyžadovala vytvoření samostatných matric pro jednotlivé barvy a jejich následný tisk tak, aby nedocházelo k posunům v barvách, což si vyžadovalo spolupráci na každé tvůrčí etapě.

Hokusai Katsushika, známý především pod svým jménem Hokusai, je jedním z nejvýznamnějších a nejznámějších tvůrců dřevorytů a obrazů ve stylu Ukiyo-e. Žil na přelomu 18. a 19. století v Edo, které dnes známe jako Tokio. Jeho dřevoryty, zejména Velká vlna u Kanagawy, měly obrovský vliv na umělce, zejména evropské, a staly se součástí popkultury. I když tento dřevoryt neznáte podle jména, určitě jste ho už někdy viděli. Někteří historici umění dokonce tvrdí, že právě Hokusai je otcem moderního evropského malířství a jeho umění změnilo způsob, jakým západní umělci vnímali malbu.

Hokusai Katsushika, Velká vlna u Kanagawy, 1820–1833

Styl Shin-Hanga

Situace s dřevoryty ve stylu Shin-Hanga vypadá poněkud jinak a samotné principy tohoto umění jsou nesmírně zajímavé z pohledu nás Evropanů. Všechny zásady, na kterých bylo založeno, byly vytvořeny a přizpůsobeny potřebám západního trhu. Tyto dřevoryty byly de facto exportním produktem promyšleným tak, aby dosáhl marketingového úspěchu v cílovém místě, a, jak zdůrazňují milovníci japonské tradice, měly jen málo společného s vysokým uměním. V českých podmínkách bychom je mohli přirovnat k populárním oleodrukům z druhé poloviny 20. století.

Ohara Koson, Pták a pavouk na větvi, 1900–1930

Původcem tohoto trendu mezi západními milovníky umění nebyl nikdo jiný než slavný Watanabe Shōzaburō. Právě on pochopil potřeby západního trhu a rozhodl se na ně odpovědět tím, že vytvořil módu na orient – produkoval vysoce kvalitní, ale přesto masové, tištěné obrazy inspirované tradicí 17. století v Japonsku.

Zatímco Ukiyo-e inspirovalo evropské impresionisty jako van Gogh či Renoir, v případě hnutí "nových dřevorytů" došlo k jistému obrácení rolí, kdy japonští umělci čerpali inspiraci z děl západního malířství. Silný vliv západního umění na japonské tvůrce je patrný především v práci se světlem, malířskosti a velmi obtížně dosažitelném efektu akvarelu.

Téma ptáků a květin, které tradičně nese název kachō-e, dovedl k dokonalosti Ohara Koson. Tento umělec, kterého můžete znát také pod jménem Shoson nebo Hoson, je jedním z předních představitelů hnutí a nejvýznamnějších umělců publikovaných Watanabem. Koson začínal svou uměleckou cestu tradiční japonskou malbou, což je zřetelně patrné v jeho pozdější tvorbě. Dokázal prostřednictvím dřevorytu zachytit neuvěřitelné detaily, jako například jemné peří nebo dokonce drobné šupiny na nohou ptáků. Jeho tištěné obrazy se vyznačovaly vysokým uměleckým mistrovstvím a malířskostí, což ho odlišovalo od ostatních tvůrců.

Ohara Koson, Kakadu na větvi granátovníku, 1927

Styl Sosaku-Hanga

Jinak je tomu u proudu paralelního k Shin-Hanga, Sosaku-Hanga, který vůči němu stál v opozici a byl rozhodně méně komercializovaný. Podstatným rozdílem mezi těmito styly je přístup umělců k otázce umění. Jak jsme již psali, Shin-Hanga bylo založeno na společném systému práce a zaměření na zahraniční trh, zatímco Sosaku-Hanga zdůrazňoval roli umělce jako individuálního tvůrce, který chce prostřednictvím svých prací vyjádřit sám sebe. Byl to také styl mnohem obtížnější na zvládnutí, protože na výsledném tisku pracoval pouze jeden člověk. Na druhou stranu však měl umělec plnou svobodu výrazu a tato díla se vyznačují expresí, psychologickou hloubkou a často volným zacházením se symbolem.

Toshi Yoshida, Tygr, datum neznámé

Zařízení interiéru – japonské plakáty

Plakáty zobrazující japonské umění, jak malířství, tak dřevoryty, svou estetikou a tématikou – krásné ženy, zvířata či krajiny – jsou dekorace, které se skvěle hodí do většiny interiérů. Japonské umění, se svou symbolikou a filozofií, dokonale doplní minimalistické a strohé interiéry.

Kawase Hasui, Chrám Zensu, 1937

Plakáty lze také kombinovat barevně, čímž vytvoříte jedinečnou nástěnnou galerii s mnoha obrazy, nebo se rozhodnout pro větší dekoraci s výraznými, intenzivními barvami, díky níž bude interiér dokonale doplněn.

Shiro Kasamatsu, Shirahone Hotspring, 1935